Milí přátelé,
jmenuji se Radovan a mám moc rád staré, poctivě vyrobené věci a historii všeobecně.
Od mala jsem měl velký sen stát se autobusákem, a tak jsem si postupně udělal řidičák na náklaďák – jinak to tenkrát nešlo, a poté po dvou letech i na vysněný autobus. Po několika dalších letech jsem si udělal i velký učitelák a učím a předávám umění profese „autobusáka“ další generaci.
Nejprve jsem měl krásnou starou ŠM, která mi ale byla ukradena a už jsem jí nikdy neviděl, poté jednu autoškoláckou Karosa 700 a v současné době Irisbus, který je nejen výcvikový, ale jezdíme s ním i na dětské tábory a vozíme děti na školy v přírodě a výlety.
Celý život jsem ale toužil po jednom jediném stroji – Škoda RTO. Od té doby, co jsem s ním poprvé jel na naši chalupu k Louňovicím pod Blaníkem, kdy autobus voněl naftou, kde řidič byl ještě pan řidič, kde se prodávaly jízdenky z kouzelného strojku, kde jsem jako malý seděl vedle dědy u pana řidiče na deklu motoru a cítil to kovové srdce autobusu.
Život nám každému nastavuje nějaké mety a překážky, a tak když se mi jich pár podařilo překonat, rozhodl jsem se splnit si ten klukovský (a vlastně i dospělácký sen). Člověk by měl mít sny a měl by si je plnit. Zbláznil jsem se a rozhodl se koupit jeden smutný starý autobus a dát mu šanci…..
Vrátit ho tam, kam patří….na silnice a cesty.
Vrátit mu jeho poslání – vozit lidi a hlavně děti na výlety, na hrady a zámky, po krásách té naší republiky, vozit je na tábory a na školy v přírodě….
Vrátit mu možnost rozdávat lidem úsměv, když ho uvidí jet krajinou, vrátit mu tu vůni nafty a kouře…..
Myslím, že si to zaslouží…
Bude to nelehká cesta, ale věřím, že to dáme. Mám kolem sebe celou partu nadšených lidiček a patří jim za to velký dík. Za to, že se rozhodli jednomu přerostlému klukovi splnit jeho dětský sen o řízení autobusu RTO a nebáli se jít do toho se mnou.
Za to, že se rozhodli nenechat tenhle starý stroj někde rozřezat, ale že se pokusíme mu opět vdechnout život.
Kdo by nás chtěl na téhle cestě za snem podpořit, bude vítán. JedemeReTrO není jen o nějaké opravě autobusu. Je to o partě lidí, která má jeden společný cíl. Je to o tom, že se potom vydáme na nějaký ten výlet, na vodu nebo na hory na lyže, nebo jen tak.
Jeden z mých cílů leží v Nuzicích u Bechyně, kde je nádherný tábor Dopraváček, kde byla kdysi z autobus RTO udělaná kuchyň a můj sen je, aby se tam tenhle autobus dojel podívat a aby na ten tábor dovezl partu dětí za letním dobrodružstvím.
Těch snů a cílů máme každý mnoho – já vám teď odkryl ten svůj. Pokud chcete, pojďte ho prožít se mnou a s partou bláznů jako jsem já. Celou rekonstrukci a celou naši cestu budeme dokumentovat – točit i fotit a věřím, že vás budeme i překvapovat. Pokud chcete, pojďte do toho příběhu s námi.
Jedeme ReTrO.
S úctou
Radovan
